Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to začalo

5. 12. 2007

Od malička jsem milovala všechna zvířata, ale psy nejvíce. Bydleli jsme v paneláku a dříve nebylo zvykem, že by v každé rodině byl pejsek, tak jak je to nyní. Psi byli u babiček-ale vždy to byli kříženci. Svůj sen mít čistokrevného pejska s průkazem původu, jsem si splnila až před třemi lety, kdy děti dospěli a začalo být více volného času. Na ulici jsem se ohlížela po velkých psech s krátkou srstí a listovala atlasy psů-který to vyhraje. Osudová se mi stala Mezinárodní výstava v Praze-Letňanech. Tam jsem poprvé v plné kráse spatřila sheltie a bylo rozhodnuto. Začala jsem shánět zlatou fenku, ale v té době ji nebylo možno nikde sehnat. Nechtěla jsem dlouho čekat a tak jsem udělala kompromis a zamluvila si fenečku trikolorní. Přišel den "D" a já držela v náručí Naomi Niki. Tato fenečka si získala srdce všech členů rodiny. Nežná, poslušná, milá, prostě naše Nikitka. Při jedné návštěvě u chovatelky Dáši, odkud pochází Niki, jsem nemohla odtrhnout oči od jejího pejska Candyho a když jsem se dozvěděla, že se tento pejsek brzy stane otcem a štěňátka budou v zlaté barvě-bylo rozhodnuto. Naše smečka se rozrostla o Pretty Petty. Fenečka - vtělený čertík - s věčně rozesmátou tlamičkou,s neúnavnou energií -Pepi - pravý opak Nikitky. Ale ty dvě se skvěle doplňují, jsou jak dvojčata-stále spolu. Jak bylo o šeltiích napsáno-"jsou jak smažené brambůrky-jedna nikdy nestačí", tak i holkama to neskončilo. V prosinci 2008 jsem jim pořídila do smečky pejska-zlatého Velvet Vesco z Arcamony-říkáme mu Vasco. Třetí šeltie a opět zcela jiná povaha. Pohodář, vítač návštěv. V Kralupech máme krásný cvičák, který jsem s ostatními nadšenci pomáhala dávat do chodu. Chodíme tam několikrát v týdnu a psi se tam cítí jak doma. Zkoušíme různé psí aktivity, šeltičky jsou však nejraději na agility překážkách. Když syn projevil zájem o svého psa- uskutečnila jsem si svůj další tajný sen a to pejska vzhledem zcela odlišného od chlupatých šeltiček, avšak povahově-ač se to nezdá- hodně podobného- stafordšírského bullteriéra- fenku Zuzanku. To co šeltičky udělají na 100%-Zuzi udělá na 200%. Zatím to vypadá, že z klasického výcviku ani Zuzi nadšená není a tak se bude prohánět na překážkách spolu s chlupatými kámoši. Při druhém vrhu šeltiček jsem neodolala a nechal si doma dcerku Vasca a Pepi - Bennu. Neuvěřitelný mazel je tahle zrzavá lištička a k tomu šikula na agility. A co bude dál? To ukáže čas............

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Šeltie a Stafbulík

(Dominika, 2. 12. 2012 9:13)

Dobrý den, chtěla bych začít chovat Šeltii, ale máme doma Stafbulíčka. Nevím jak by si na ní naše Arsinka zvykla. Byla naučená že ona je ten jediný mazel a kdyby teď měla přibýt i Šeltie, tak nevím jak by to snesla. Každopádně vám chci poblahopřát ke krásným Šeltičkám i Stafbulici Zuzce. Moc se mi líbí vaše stránky a dozvěděla jsem se hodně o Šeltiích. Moc pozdravujte pejsky a Vám Děkuji za tyto stránky. Jsou opravdu krásné. Děkuji Dominika Doskočilová

Re: Šeltie a Stafbulík

(Eva, 3. 12. 2012 8:21)

Ahoj Dominiko,
určitě bych ti nedoporučila si pořídit k fence stafíčka fenku šeltičky. Holky si můžou porozumnět, ale taky nemusí. Já pokud jsem doma, mám je pohromadě, ale pokud není nikdo s nimi, odděluji je. Naše Zuzka je hodně temperamentní a neustále vymýšlí, jak šeltičky poškádlit. Pořídit si k fence stafíčka pejska šeltičky by určitě bylo lepší řešení, ale pokud není Vaše Arsinka kastrovaná, tak zase bude problém s háráním a s uhlídáním před nechtěným nakrytím. Jinak by soužití fenky a pejska neměl být problém, po prvních pár dnech si na sebe zvyknou. Vím o volném pejskovi šeltie v chov. stanici Ze Stehelčevského statku, který by byl ideálním řešením- pokud by tě zajímalo proč - napiš mi na meil: kulhavaeva@seznam.cz