Úprava a péče o srst sheltií Aby naši miláčci vypadali opravdu jako šeltie, musíme jejich srsti věnovat trochu pozornosti.Šeltie je velice líbivé plemeno, ale mnoho potencionálních majitelů odrazuje jejich dlouhá srst. Mají dojem, že péče o jejich srst je příliš namáhavá...v tomhle klamu je utvrzuje i mnoho psích atlasů a očekávaná podobnost se srstí kólie, ale opravdu je to omyl, jelikož srst šeltie má spíše charakter hrubé srsti. Nepotřebuje každý druhý den česat a samozřejmě ani každý týden koupat. Proto chceme pro začínající chovatele trochu upřesnit pohled na jejich úpravu. Jak je to s koupáním? Pokud máte šeltii jen jako mazlíčka a nehodláte s ní objíždět výstavy a podobné akce, nebude časté koupání vůbec potřeba. Běžně stačí vykoupat ji jednou po zimě, kdy je srst většinou špinavá od bahna a trochu od soli ze silnic. Pokud to pejskovi nedělá veliký problém, můžete mu jedním vykoupáním v průběhu léta urychlit období línání. (vykoupáním se uvolní odumřelá srst) Šeltie účastnící se výstav by se před touto akcí měly vykoupat, už jen proto, aby si tam neudělala ostudu. Hlavně se ale srst po vykoupání načechrá a bílé znaky opět vyniknou. Než před první výstavou pejska vykoupete, raději si to někdy dřív zkuste nanečisto Protože každá šeltie má trochu jinou strukturu srst, je dobré si vyzkoušet, co srst po umytí udělá(např. jemné chlupy dlouho schnou a mají tendencí se přeležet). Potom je většinou nejlepší psa vykoupat co nejpozději před výstavou, aby zůstala srst načechraná, ale někdy naopak potřebuje den, dva, aby trochu slehla a se srovnaly vzniklé výry.Co se týče šamponů, jsou samozřejmě vhodné ty pro dlouhou srst,ale i zde si musíte poradit sami, podle toho jak to bude vám a hlavně pejskovi vyhovovat. Jejich použití v případě častějšího koupání není vůbec nutné-vysušují pokožku a mohou způsobit vyrážky, takže s nimi s mírou. Kartáčování a vyčesávání Ani česání by nemělo být každodenní záležitostí. Pro zachování osrstění je lepší česat co možná nejméně. Tzn. v období mezi línáním pročesat srst zhruba jednou za čtrnáct dní až měsíc jemným kartáčem a věnovat se hlavně srsti za ušima a na kalhotkách. V období línání česejte naopak co nejčastěji. Urychlíte tím výměnu srsti a ulevíte psí pokožce. Tady je pak možné si pomoci kartáčem s kovovými štětinami . Protože však pejskovi srst líná postupně, určitě se vám nepodaří jedním vyčesáním zbavit ho odumřelé srsti, proto ji někdy pomůže uvolnit již výše zmíněné vykoupání. V období, kdy pes nelíná, není za normálních okolností třeba pejska česat a příliš častá péče by mohla o okrasu pejska brzy připravit. Při výstavním upravování srst nejpečlivěji pročešte ještě jako vlhkou po koupání, usnadníte si tím mnoho věcí- srst rychleji a proschne a bude lépe držet objem, při pozdějším česání na výstavě bude práce už lehčí. Stříhání Tady je asi největší problém u nezkušených majitelů šeltií. Odstranění přebytečné srsti např. na uších a na nohou je pro většinu hobby majitelů "španělská vesnice". Když šeltičce tyto chlupy patřičně přerostou, občas je skoro těžké rozpoznat, že se opravdu jedná o šeltii. Nejvhodnější pro úpravu jsou tzv. efilační nůžky, které nedovolí, aby byly ustřiženy všechny chlupy najednou a vypadal tak střih nepřirozeně. Úprava uší: jemné chlupy za ušima často vytvářejí dredíky a je třeba hlídat, aby nebyly příliš veliké. Buď se takový dredík pokusíte jednoduše rozčesat, což ovšem vyžaduje alespoň trochu psí ( i vaší) trpělivosti nebo, pokud je příliš veliký je jednodušší pomoci si nůžkami. Když nestojí v cestě estetika, můžete ho celý odstřihnout, pokud chcete chlupy co možná nejvíce zachovat, stačí nůžkami chumáč podélně nastřihnout a oddělit prsty. Rozčesávání je potom jednodušší. Další věc, která volá po úpravě jsou opět jemné chlupy za ušima. Pokud přesahují délku ucha, je dobré je ostříhat efilačními nůžkami. Má-li pejsek sklon k těžšímu uchu, je dobré vystříhat chlupy na uších co nejvíce, což uchu odlehčí, chlupy jsou i zevnitř a tam se nemusíte bát, je vystříhat. Má-li pejsek ucho naopak trochu lehčí, pokud to není nezbytné, ostříhejte chlupů jen minimum, které přesahuje ucho. Úprava končetin: na tu jsou možná lepší běžné nůžky. Zde věnujeme pozornost praporcům zejména na hleznech zadních nohou, které přerůstají a vytváří "papuče". Ty zkrátíme s linií hlezna asi na 1 cm. Snažíme se zachovat dojem silné kostry a tak to nesmíme přehnat. Zarovnáme také přerůstající chlupy na tlapkách, tak aby nikde nic netrčelo a tlapka byla kulatá-toto není jen otázka estetiky, ale i lásky ke psu, protože s těmi papučemi se nechodí psu pohodlně. Hlavní zásada u stříhání je "dvakrát rozvaž a pak teprve stříhej". Nezkušeným majitelům doporučuji vyzkoušet tyto zásahy mimo výstavní sezónu nebo se poradit se zkušenějším chovatelem. Některé šeltičky tyto zásahy téměř nepotřebují u jiných jsou nezbytné (americké typy šeltií). Šikovná úprava před výstavou je polovinou úspěchu. Přejeme všem hodně zdaru při úpravách vaší šeltičky, pevné nervy a co nejméně problémů.
| |
Kristína & Marcela Hejduková © 2006-2007 |
Standard plemene sheltie Překlad standardu plemene (ČMKU, 18. května 2003)
Celkový dojem: malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Obrys těla symetrický, žádná část není disharmonická vzhledem k celku. Bohatá srst, bohatý límec a náprsenka a krásně utvářená hlava s líbezným výrazem se spojují v ideální obraz. Charakteristika: ostražitý, mírný, inteligentní, silný a temperamentní. Povaha: oddaný a milující svého majitele, rezervovaný vůči cizím, nikdy nervózní. Hlava a lebka: ušlechtilá hlava, při pohledu shora i z profilu tvoří dlouhý tupý klín, zužující se plynule od uší k nosu. Šířka lebky je ve správném poměru k její délce a délce nosní partie. Celek musí být posuzován vzhledem k velikosti psa. Mozkovna plochá, přiměřené šířky mezi ušima, s nevýrazným týlním hrbolem. Líce ploché, plynule přecházející do dobře zakulaceného nosu. Mozkovna a nosní partie stejné délky, dělícím bodem je vnitřní koutek oka. Horní linie mozkovny souběžná s linií nosu, s nepříliš výrazným, ale zřetelně vyznačeným stopem. Čenich, pysky a okraje očních víček černé. Charakteristický výraz je dán vyvážeností a harmonií lebky a obličejové části, tvarem, barvou a uložením očí a správným nasazením a korektním nesením. Tlama, chrup: čelisti silné, souměrné, hladce řezané, spodní čelist dobře vyvinutá. Pysky pevně přiléhající. Zuby zdravé s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. Horní zuby přesahují těsně přes spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelisti. Plný počet 42 správně umístěných zubů je vysoce žádoucí. Oči: střední velikosti, šikmo uložené, mandlového tvaru. Barva tmavě hnědá, s výjimkou jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých může být jedno nebo obě oči modré nebo s modrými skvrnami. Uši: malé, přiměřeně široké u kořene, umístěné dosti blízko u sebe na vrcholu lebky. V klidu položené dozadu, ale ve střehu otočené dopředu a neseny zpola vztyčené, se špičkami překlopenými vpřed. Krk: svalnatý, dobře klenutý, dostatečné délky, umožňující hrdé nešení hlavy. Hrudní končetiny: lopatky velmi dobře uložené směrem dozadu. V kohoutku odděleny pouze páteří, ale přizpůsobeny požadovanému klenutí žeber. Spojení lopatky s ramenní kostí dobře zaúhlené. Lopatka a ramenní kost přibližně stejné délky. Loket umístěný v polovině výšky mezi zemí a kohoutkem. Při pohledu zepředu končetiny svalnaté, harmonicky formátované a rovnoběžné, se silnými kostmi. Zápěstí silné a pružné. Trup: měřen od kloubu ramenní kosti a lopatky k hrbolu kosti sedací je nepatrně delší než kohoutková výška. Hrudník hluboký, dosahující k lokti. Žebra dobře klenutá, zužující se v dolní polovině hrudníku a tak dovolující volný pohyb lopatek a hrudních končetin. Hřbet rovný, s jemně klenutými bedry, zvolna přecházející do mírně klesající zádi. Pánevní končetiny: stehna široká a svalnatá, stehenní kost je do kosti pánevní uložena v pravém úhlu. Koleno zřetelně zaúhlené, hlezno dobře tvarované a zaúhlené, hluboko posazené, se silnými kostmi. Při pohledu zezadu jsou zadní nadprstí souběžná. Tlapy: oválné, s dobře vyplněnými polštářky, prsty klenuté a uzavřené. Ocas: nízko nasazen. Ocasní obratle se ke špičce zužují a dosahují k hlezennímu kloubu, ocas je bohatě osrstěný, lehce nahoru prohnutý. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad úroveň hřbetu. Nikdy nesmí být zalomený. Chůze, pohyb: pružný, plynulý a půvabný, vycházející z pánevních končetin, pokrývající maximální množství prostoru s minimální námahou. Mimochod, kličkování, kymácení nebo toporný, chůdovitý a akcentovaný pohyb je vysoce nežádoucí. Osrstění: dvojité, vrchní srst dlouhá, hrubá, rovná. Podsada jemná, krátká, hustá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst krátká / hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí. Barva: sobolí barvy : čisté barvy nebo se stínováním, od světle zlaté až po sytě mahagonovou. Barva stínování musí být velmi sytá. Vlčí a šedé zbarvení je nežádoucí. tricolor : temně černá na trupu, přednostně se sytými tříslovými znaky, bílá náprsenka blue-merle : jasná, stříbřitě modrá, s černým melírováním a mramorováním. Sytě pálené znaky mají přednost, ale jejich absence nesmí být penalizována. Velké černé plotny, břidlicový nebo rezavý nádech ve svrchní srsti i v podsadě jsou vysoce nežádoucí. Celkový dojem musí být modrý. černo-bílá a černá s tříslovou jsou také uznávané barvy. Bílé znaky (mimo černé s tříslovou) mohou být: lysina, límec, náprsenka, končetiny a špička ocasu. Bílé znaky jsou preferovány (kromě černé s tříslovou), jejich nepřítomnost se ale nepenalizuje. Bílé skvrny jinde na těle jsou vysoce nežádoucí. Výška: ideální výška v kohoutku: psi 37 cm, feny 35,5 cm. Odchylka více než 2,5 cm nahoru či dolů od této výšky je vysoce nežádoucí. Vady: všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky. Pozn.: psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, úplně sestouplá v šourku.
| |
|